Spolu s napadením Ukrajiny Ruskem přišla také otevřená energetická válka Ruska vůči Evropské unii. Skrytě však byla vedena již od poloviny roku 2021, kdy Rusko přestalo dodávat plyn na spotový trh s cílem zvedat cenu plynu v Evropě a vyčerpat evropské plynové zásoby. Státy EU se ale nakonec nenechaly vydírat a spolu s vypuknutím války na Ukrajině se sjednotily s cílem zbavit se energetické závislosti na Rusku. Jaké nástroje použily? A jak se jim to daří?

Existuje levný ruský plyn?

Před sledováním projektů na snížení energetické závislosti na Rusku je nutné rozebrat, zda je nutné se energetické závislosti na Rusku zbavovat. Nestačil by EU „levný ruský plyn“, jak zmiňují někteří politici napříč Evropou?

 Výchozí bod energetického obchodu evropských států a Ruska ležel v existující infrastruktuře. Plyn i ropu je levnější transportovat skrze produktovody (plynovody, ropovody). EU disponovala velkou poptávkou po obou surovinách i vysokou kupní silou. Rusko zase nabízelo vysokou zásobou surovin, existující infrastrukturou pro těžbu a levný transport surovin na západ, ovšem již postrádalo (především v plynové infrastruktuře) možnosti vytěžený plyn exportovat jinam než do EU. Výchozí bod středovýchodní Evropy byl tedy: využijeme toho, že plyn z Ruska je levnější než z jiných destinací pro přechod k nízkouhlíkové ekonomice, vytvoříme trh s plynem tak, aby cenu tlačil co nejníže a tím si snížíme náklady. Ruský výchozí bod pak byl: těžíme suroviny a potřebujeme je prodat, neboť zastavit těžbu by znamenalo ztráty. Navíc i s nízkými cenami v EU máme relativně dobré zisky, a navíc máme na naše odběratele vliv, jelikož nemají mnoho alternativ odkud odebírat.

S Ruskými plány na napadení Ukrajiny však z těchto výchozích bodů sešlo. Rusko již v polovině   roku 2021 přestalo dodávat plyn na spotový trh v EU a tím zvýšilo jeho cenu i nedostatek v EU. Zde padla idea levného ruského plynu, a o rok později již bylo jasné, že Rusko bere své suroviny jako zbraň, když ještě více omezovalo dodávky do EU pod různými záminkami (např. nerelevantní technické problémy, proti smluvní vyžadování plateb v rublech). „Levný ruský plyn“ je již od roku 2021 drahý a využívaný jako zbraň. Je tedy nutné hledat alternativy.

REPowerEU – rozpočty, financování, cíle

S vědomím výše zmíněných problémů se Evropská unie vydala na nákladnou cestu energetické nezávislosti na Rusku. Největší iniciativou na celoevropské úrovni je REPowerEU, která byla odstartovaná v květnu 2022, tedy tři měsíce po napadení Ukrajiny Ruskem. Balíček investic disponuje sumou 300 miliard Eur a vyjma 72 miliard Eur grantů jde o financování skrze půjčky. 

10 miliard Eur je směřováno na dobudování plynové infrastruktury a infrastruktury pro zkapalněný zemní plyn (LNG) a 2 miliardy Eur jsou určené pro ropnou infrastrukturu. Zbytek financí (95 %) je určen pro podporu přechodu k čisté energii.

REPowerEU však není pouze o investicích, ale komplexnějším dokumentem, který má za cíl sladit investice, chytré politiky a koordinovat činy za účely šetření s energií, diverzifikace dodávek surovin, rychlého nahrazení fosilních paliv skrze zrychlení zelené tranzice a chytré kombinace investic a reforem

Zároveň dokument zmiňuje, že REPowerEU neovlivňuje a nemění cíle Fit for 55, mění však cestu, jak jich dosáhnout. V souvislosti s tím se v dokumentu objevují cíle vysokých investic do elektrických sítí (potřeba vysokých kapacit pro přesun z místa výroby do místa spotřeby dle počasí) a technologií vodíku spolu s podporou vodíkové infrastruktury. Dále se počítá s dočasným prodloužením životnosti současných uhelných elektráren, jelikož se již nemůžeme spoléhat na plyn jakožto tranzitní palivo.

Šetření energií

Nejlevnější energie je ta, kterou nespotřebujeme. EU se proto v rámci krátkodobých opatření rozhodla pro šíření informací, jak mohou občané a podniky snížit svou spotřebu plynu. Cílem bylo splnění dobrovolného závazku, že členské země EU sníží svou spotřebu plynu o 15 %, přičemž reálně byla spotřeba snížena více – o 18 %. 

Střednědobým cílem (má být splněn do roku 2027) pak je zvýšit energetickou efektivitu v dopravě a cíl pro zvýšení energetických úspor pro rok 2030 byl zvýšen z 9 na 13 %.

Diverzifikace dodávek surovin

Jako primární problém byl pro EU především dostatek plynu pro zimu 2022. Cílem proto bylo naplnit zásobníky plynu na 80 % k 1. listopadu 2022. Zásobníky se podařily naplnit na 95 % a EU tak měla dostatek plynu na zimu. 

Dále je nutné naplňovat zásobníky plynu na 90 % ke každému 1. listopadu následujících let, aby EU měla dostatek plynu na zimu i v případě výpadku dodávek. Pro rok 2023 byla tato kapacita naplněna již v srpnu 2023.

Dalším opatřením byl vznik Energetické platformy EU. Cílem bylo shromáždit informace o poptávkách, vyprchávajících dlouhodobých kontraktech, které je třeba nahradit, a informace o objemech těchto kontraktů. Díky tomu bylo snazší využití stávající infrastruktury pro transport a skladování zemního plynu. 

Spolu s tím přišla možnost dobrovolných hromadných nákupů zemního plynu pro členské státy EU, Ukrajinu, Moldávii, Gruzii a země západního Balkánu. Vysoký objem poptávaného plynu pak snižoval jeho cenu.

V rámci diverzifikace zdrojů byly také navýšeny těžební kapacity zemního plynu na území EU, kde to bylo možné a bezpečné. Rumunská produkce zemního plynu má být navýšena o 1.000.000 m² pro roky 2023-2026. Rumunsko také plánuje začít těžbu v ložisku Neptun Deep. Maďarsko navýšilo domácí produkci zemního plynu o 500.000 m² od roku 2022.

Pobaltské státy využívají k diverzifikaci plynu LNG terminál v Klajpedě a interkonektor s Polskem. Právě Polsko je na ruském plynu nezávislé díky vlastní produkci, terminálu na zkapalněný zemní plyn ve Svinoústí a nově zprovozněnému plynovodu z Norska. 

Další LNG terminál plánuje Polsko otevřít v roce 2026, s tím, že část kapacity bude též sloužit Česku a Slovensku. Německo se pak rozhodlo pro rychlé zprovoznění dalších pěti LNG terminálů, přičemž jeden je již funkční od ledna 2023, následující bude uveden do provozu v prvním čtvrtletí roku 2024 a ostatní v následujících letech do roku 2026.

Zrychlení zelené tranzice

Jeden z mála zdrojů energie, které EU má na svém území, jsou zdroje obnovitelné. Pro zvýšení nezávislosti EU na mimo unijních dodávkách zdrojů energie proto REPowerEU ve velkém přichází s podporou čistých zdrojů energie. 

Tato podpora je ztělesněna v rámci EU Solar Energy Strategy a Solar Rooftop Iniciative, které mají za cíl zvýšit podíl elektřiny ze slunečního záření a to tak, aby elektrárny nezabíraly půdu, a naopak byly na střechách budov a jiných místech k tomu vhodných. 

Další kapacita výroby elektřiny leží ve větším využití farem větrných elektráren v mořích. Především vhodné je pro tento typ Baltské a Severní moře spolu s Atlantikem. 

Poslední velkou položkou v rámci REPowerEU je zvýšení významu geotermálních kapacit a tepelných čerpadel. Iniciativa chce zdvojnásobit jejich využití pro snížení energetické spotřeby.

Cílem je také podporovat vývoj a implementaci nových technologií jako je vodík. Především ten vodík, vyrobený za pomoci obnovitelné energie – zelený vodík. Zde je snaha podpořit vodíkové projekty nejen finančně, ale také upravit legislativu tak, aby byly odstraněny legislativní a administrativní bariéry pro výrazné využití vodíku v energetice. Stejně tak je podporována produkce a využití biometanu a bioplynu, jako obnovitelné substituce za zemní plyn s cílem ušetřit až 17 000 000 m² této komodity. 

Jak se daří plnit cíle iniciativy?

Primárním úspěchem REPowerEU je to, že se členské státy nenechaly vydírat Ruskem, nevyměnily pomoc pro Ukrajinu za zemní plyn z Ruska, a naopak se zbavují závislosti na ruských strategických komoditách. Ruský plyn se daří postupně nahrazovat, a ačkoliv ze začátku války Rusko na exportu zemního plynu vydělávalo více než dříve díky jeho vysoké ceně, v roce 2023 již klesly ruské plynové příjmy téměř o polovinu. 

V této souvislosti se EU podařilo snížit svou spotřebu energie o více než 15 %. I díky tomu dokázala EU energeticky ustát zimu 2022/2023. To lze také považovat za velký úspěch, ačkoliv není jasné, zda je příčinou iniciativa EU, nebo jednoduše vysoké ceny energií. Cíle úspor však dosaženo bylo.

Import ropy a zemního plynu do EU dle jednotlivých zemí. Zdroj: Eurostat

Velikým úspěchem je diverzifikace zdrojů energetických surovin. Jak již bylo zmíněno výše, byly navýšeny kapacity LNG terminálů, a tím se zvýšily možnosti dodávek zemního plynu od jiných než ruských dodavatelů. Největším dodavatelem LNG byly Spojené státy, zatímco největším dodavatelem zemního plynu skrze plynovody je Norsko. 

Státy EU navýšily též své kapacity k produkci plynu a podařilo se tak výrazně snížit energetickou závislost států EU na Rusku. Na druhou stranu Rusko stále dodává do EU kolem 13 % plynu dodaného skrze plynovody i LNG terminály. Ropa se však podařila nahradit podstatně více, jelikož ropa je z Ruska do EU dodávána pouze ve 2,7 %.

Navýšení obnovitelných kapacit navíc vedlo k tomu, že větrná a solární energie se na produkci elektrické energie v EU podílela již z více než 30 %, a to poprvé v historii. V Německu obnovitelné zdroje energie již vyprodukovaly v roce 2023 více než 50 % elektrické energie. EU je tak na dobré cestě ke zlepšení energetické nezávislosti skrze obnovitelné zdroje energie.

Na druhé straně za neúspěch můžeme považovat situaci Bulharska, které je velmi závislé na dodávkách plynu z Ruska, jelikož nemá mnoho možností, jak diverzifikovat svůj import. Nabídnout alternativu má navyšující se objem plynu přicházejícího z Azerbajdžánu, dle memoranda z července 2022. 

Zde však EU rezignovala na svůj důraz na lidská práva potlačovaná v Azerbajdžánu a díky nově větší závislosti EU nekritizovala výrazně exodus Arménců z Azery dobytého Náhorního Karabachu. Otázkou také zůstává, jak důvěryhodným partnerem je autoritářský Azerbajdžán, když je osočován i z toho, že do EU přeprodává plyn z Ruska.

REPowerEU je v účinnosti teprve 18 měsíců, a proto si na výrazné výsledky musíme ještě počkat. Jisté však je, že několik výrazných výzev již pomohl překonat. Stejně tak však další výzvy – jako pomoc Moldávii, Srbsku a členským státům EU se závislostí na plynu či ropě z Ruska, a to za přijatelnou cenu – před EU teprve lěží, a jejich překonání nebude snadné.

• Tento článok je súčasťou diskusií o hlavných témach Stredoeurópskej energetickej konferencie. Zaregistrovať sa môžete na našej stránke: https://docs.google.com/forms/d/1kRDlpXeO0HjMx15lhE0I9JxaSpf_ORTsY7eVxXo_WSs/viewform?pli=1&pli=1&edit_requested=true