>
Zahraničná politika
>
Maďarsko je nanajvýš volebná autokracia, hovorí Európsky parlament

Maďarsko je nanajvýš volebná autokracia, hovorí Európsky parlament

Vratislav Havlík, 22.09.2022
Zdroj: Facebook: Orbán Viktor

Vratislav Havlík

Autor je docentom na Fakulte sociálních studií Masarykovy univerzity, Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií.

Evropský parlament se 15. září usnesl, že Maďarsko již není standardní demokracií a odpovídá nanejvýše definici „volební autokracie“. Z jistého úhlu pohledu je to jen další symbolický výrok Evropského parlamentu, další symbolické vyjádření bez reálného dopadu. 

Nenechme se však mýlit, nyní jde o víc. Maďarský premiér Viktor Orbán si to bezesporu uvědomuje a pokud ne, realita ho brzy dostihne. Vše nasvědčuje tomu, že debata ohledně kvality právního státu v Maďarsku nabírá na obrátkách.

Už nejde jen o akademickou debatu o demokracii, už nejde jen o „vytýkací dopisy“ z Bruselu. Evropský parlament de facto konstatuje, že volby jedenkrát za čtyři roky jsou jen demokratickou fasádou domu, který je prohnilý do základů a jeho vnitřek má s demokracií málo společného. 

Evropský boj proti korupci v Maďarsku

Vymahatelnost usnesení Evropského parlamentu je nulová, jeho celkový dopad ale může být zásadní. Evropský legislativní orgán dlouhodobě kritizuje Evropskou komisi za její údajně laxní přístup. Je mimořádně pravděpodobné, že Komise tentokrát neponechá nic náhodě a Orbánovu režimu se tvrdě postaví. Ostatně musí, tlak na ni je extrémní. 

To se ostatně ukázalo před několika dny, kdy mimo jiné navrhla odebrat Maďarsku 65% prostředků přislíbených k alokaci do tří operačních programů v rámci kohezní politiky. Bezprecedentní krok Komise směřuje primárně k ochraně evropského rozpočtu před korupčním prostředím v maďarském systému veřejných zakázek. 

Maďarská vláda má nicméně několik týdnů nato, aby přijala efektivní opatření směřující k nápravě současného stavu. Bruselští úředníci nicméně varují, že se nesmí jednat o pouhé kosmetické změny. 

Orbánův režim bude tento krok Komise bezesporu interpretovat jako trest liberálních bruselských byrokratů, směřující proti „legitimní“ maďarské snaze o budování iliberální demokracie. To je však omyl. Je třeba rozlišovat uvedený krok Evropské komise od obecnějšího usnesení Evropského parlamentu zaměřeného na kritiku celkového stavu maďarské demokracie. 

Komisi jde v tomto bodě především (jakkoliv ne pouze) o to, aby Maďarsko zkrotilo korupční systém v oblasti evropských dotací, a přestalo tak de facto rozkrádat peníze pocházející z evropského rozpočtu. Je poměrně známým faktem, že klíčem přidělování evropských dotací v Maďarsku je blízkost straně Fidesz, která si „svými lidmi“ obsadila všechny klíčové rozhodovací orgány. 

Maďarská vláda krade

Evropská komise jinými slovy čelí morálnímu hazardu, je nucena přihlížet tomu, jak peníze namnoze západoevropských daňových poplatníků jsou v Maďarsku rozkrádány chobotnicí napojenou na maďarskou vládu. Nejde tu o nic méně, o nic více. 

Kdyby Komise nejednala, riskovala by jako strážkyně evropského rozpočtu mimo jiné nevratné narušení reputace a důvěry v ní vloženou. Komise nevede ideologický boj, Komise má povinnost jednat, a sice povinnost faktickou/procedurální, tedy ne jen „morální“. 

Nutně se tak mýlí ti, kteří obviňují klíčové evropské instituce z ideologické zaujatosti vůči Maďarsku jako primární motivace blokování evropských dotací. Přiznejme, že maďarské představy o budoucnosti evropské integrace a postavení národního státu se s bruselským mainstreamem rozcházejí.

Nicméně Orbán se narážkami na ideologický boj s Unií snaží zakrýt hlavní důvod, pro který Evropskému parlamentu a Evropské komisi přetekl pomyslný pohár. Řečeno bez obalu: maďarská vláda krade. 

Kvalita právního státu v Maďarsku

Samozřejmě platí, že kromě výše uvedeného problému má Komise dlouhodobě problém s celkovou kvalitou právního státu v Maďarsku, tedy s fenoménem spočívajícím na tolika neuvěřitelných krocích maďarské vlády v posledních 12 letech, že jejich dlouhý výčet by bylo nedůstojné shrnout v tomto textu jen několika větami. 

Právě k tomu se uchýlil Evropský parlament a konstatoval, že Rubikon byl definitivně překročen. Maďarsko není pokulhávající demokracií, nemocnou demokracií či problematickou demokracií, jak bylo poněkud diplomaticky v akademických kruzích nazýváno ještě před pár lety. 

Prostě to již není standardní demokracie a s demokracií sdílí jen to, že se tam jednou za čtyři roky odehrávají volby, o jejichž férovosti se již v jiných textech a analýzách náležitě vyjádřily mezinárodní instituce a pozorovatelé. 

Nevymahatelný výrok Evropského parlamentu je však dalším voláním do zbraně, které nyní bude muset Evropská komise náležitě poslechnout. Je to koneckonců Parlament, který může Komisi v krajním případě i odvolat. To sice v současné chvíli nelze předpokládat, nicméně jedná se o dosud nejvýraznější apel této instituce. 

Karty jsou tedy rozdány. Evropská komise musí jít chtě nechtě do boje a požadovat po Maďarsku změny některých zásadních principů. Zároveň je nucena podmiňovat těmito změnami uvolnění dotací, na kterých je Maďarsko značně závislé. To ostatně naznačila již před několika měsíci, když (pravděpodobně dočasně) neschválila Maďarsku miliardy eur z plánu obnovy po Covidu.

Orbánova „hra na kuře“

Viktor Orbán se zatím tváří neoblomně a rozjíždí dosud nevídanou hru. Chce blokovat ta evropská rozhodnutí, která vyžadují jednomyslnost, tedy i pokračování sankcí proti Rusku. Dokonce dle některých zdrojů pronesl na uzavřeném fóru narážky na přehodnocení maďarského setrvání v EU. 

Jedná se tak o víceméně klasickou hru na kuře (chicken game), kterou ovšem Orbán nemůže nikdy vyhrát. Jeho munice je omezená a jeho potřeba evropských peněz na sanování rozpočtu je zřejmá. 

Vydírání Unie pravděpodobně povede k absolutní izolaci a na pomoc mu velmi pravděpodobně nepřispěchá ani největší spojenec v posledních letech, Polsko, které s nedůvěrou pozoruje Orbánovy kroky v době ruské invaze na Ukrajinu. 

A hrozba vystoupením z Unie? Tento scénář v minulosti napadl již několik komentátorů a samozřejmě jej nikdy nelze zcela vyloučit. Viktor Orbán ostatně v minulosti již několikrát ukázal, že je zdrojem děsivých překvapení. 

Je však stále třeba mít na paměti, že v průzkumech veřejného mínění Maďaři tradičně vyjadřují členství v Unii podporu. V situaci, kdy ti stejní Maďaři, kteří volí euroskeptického Orbána, podporují v průzkumech EU, není třeba vidět žádný nevysvětlitelný paradox. 

Jedná se o poměrně klasickou situaci, kterou známe i z jiných evropských zemí. Postoj k evropské integraci totiž většinou neurčuje volební chování lidí. Občané souzní s Unií, ve volbách však zohledňují jiné aspekty, resp. postoje kandidujících stran. To se však může změnit. 

Orbána mnozí z nich sice volí i pro myšlenku silného národního státu, ta však není nutně v protikladu s členstvím v Unii. Současní Orbánovi voliči si jsou vědomi jeho protievropských postojů, do značné míry je však dosud mohli chápat jako snahu o reformu Unie. Případný Orbánův příklon k tvrdému euroskepticismu, tedy ke snaze o opuštění Unie, by však pravděpodobně vytvořil v Maďarsku novou štěpnou linii a Orbán by mohl mnohé voliče ztratit. 

Politika obrušování hran

Platí-li, že jednou z nejsilnějších vlastností maďarského premiéra je nekonečný pragmatismus, pak očekávejme obrušování dosavadních postojů a cestu k postupnému kompromisu. Nic jiného ostatně nelze ve světle upadající maďarské ekonomiky a především skomírajícího maďarského forintu očekávat. Na závěr tak lze konstatovat, že na první pohled symbolické usnesení ze strany Evropského parlamentu možná bude mít viditelné konsekvence v nejbližší době.